Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chovat jednoho křečka je podstatně snadnější, nežli se starat o páreček. Křečci jsou samotáři. Ano ve volné přírodě nežijí ve společenství. 

Samečkové a samičky se schazejí pouze v období páření, ale velmi rychle se opět rozejdou. A také samičky žijí společně se svými mláďaty jen několik týdnů. Proto ani křeček, který je v péči člověka, nepotřebuje žít ve společnosti ostatních křečků. Naopak, pokud by v příliš malě kleci spolu dva cizí křečkové, mohlo by dojít k prudkým bojům. Po porodu samice naopak samce adhání a napadá, protože mláďatům od nej hrozí smrtelné nebezpečí - samec často mláďata sežere. 

Zvláštně děti si užijí s čilými křečky mnoho zábavy. Tato zvířátka však nepotřebují neustálou náklonost, a tak školní příprava neppřijde zkrátka. 

Páreček vám doporučuji pouze v případě, že chcete pěstovat křečky. Dobře spolu snášejí sourozenci z jednoho vrhu. Jsou-li však od sebe třeba jen na pár dní odloučeni, ztácejí nejdůležitější poznávací znamení - pach, charakteristický pro danou skupinu. Zvířata se potom mohou navzájem nebezpečně pokousat a vetšinou si již na sebe nezvyknou. Také v případě, že spolu sourozenci žijí stále, může dojít k některým potížím. Aktivnější dominantní zvíře může druhé ahrožovat a odhánět je od jídla nebo z jeho místa na spaní. Utlačované zvíře může nakonec pojít na trvalý stres. Proto je nutné, abyste své křečky pozorovali: pokud často pískají nebi jeden z nich chřadne, měli byste je od sebe oddělit. 

Rada pro vás: Čím budete mít větší klec, čím zajímavěji a rozmanitěji bude zařízena a čím více bude nabízet úkrytů, tím méně bude mezi oběma zvířaty rozporů.